KRÁLOVSTVÍ ZA PŘÍBĚH… aneb Jak jsem stoupla v ceně u vlastního dítka

„Mamííí, v té pohádce říkají to, co říkáváš ty!“

Není příběh jako příběh. Ale když se povede Příběh s velkým P, pak třeba i výchovné řeči začnou našim dětem dávat smysl.

Je víkendový březnový podvečer, děti jsou při síle, zatímco my rodičové už padáme na hubu… pardon – na ústa. Tak jo, co s načatým večerem? Děti mají jasno: pohádku, pohádku, pohádku! Protáčím oči, neboť pohádky, co prošly mým sítem vkusu a neobsahují žádné střílečky, hrůzy a další současné atraktivity, jsme už viděli doma milionkrát. Dcerka mě ovšem dostane a vytasí se s novým dývkem od babičky. Čtu: ZOOTROPOLIS, MĚSTO ZVÍŘAT. OK, jdeme na to.

Manžel potřebuje něco dodělat v garáži a já mám ještě práci a potřebuji vyřídit nějaké emaily. Zkouknu tedy začátek pohádky, jestli je použitelná. Vidím zvířátka a normálně si povídají. Tak to bude asi zatím ok. Pohádka jede, já emailuju.

Děti jsou v klidu, nehádají se, nešťouchají se, paráda. A najednou se ozve naše skoro 7letá dcerka s očima navrch hlavy: „Mamííí, v té pohádce říkají to, co říkáváš ty!“ Ahaaa, říkám si, vo co go? Přepínám se z módu práce do módu matka. Dcerka se mi to snaží reprodukovat, ale nějak tomu nevím hlavu patu, tak mačkám kouzelné tlačítko ovladače a posouvám děj kousek zpět.

A tady to je – strážnice Hopkavá (milá, drobná králičice), která velmi touží stát se skvělou policistkou, se hrdě nadechne a říká lišákovi, který ji uráží: „Nikdo mi nebude říkat, kým můžu nebo nemůžu být!“ Dcerka skáče a nadšeně volá, že toto je ta věta, kterou do nich pořád hustím. Já na to: „Jojo, je to tak, nikdo nemá právo brát nám naše sny a vše záleží jen a jen na nás, jestli pro svůj sen uděláme vše, co udělat můžeme… Koukejme se dál.“ Příběh se vyvíjí, graduje, dojímá nás, jinde zas ohromuje vtipem, nenápadně kladně poučuje, respektive ukazuje zdravé, krásné životní hodnoty a samozřejmě dobře končí. Děti se k sobě tulí a září spokojeností. Ještě asi půl hodiny si pak o příběhu povídáme. Myslím, že dcerce teprve teď docvaklo, co jsem všemi těmi chytrými řečmi dříve myslela.

Nikdo mi nebude říkat, kým můžu nebo nemůžu být!

Jsem fakt spokojená, konečně pohádkový příběh bez krve, příšer a bojových scén a co víc – potvrdil má slova a já stoupla v ceně u vlastního dítěte :-) A to je dobrý, že :-)

Nejen, že Zootropolis je hezká pohádka ukazující na krásné životní hodnoty a vytrvalost jít za svým snem. U jejího sledování mi ale také došlo, že poučky jsou pro kočku, jsou to totiž příběhy, co táhnou. A v tomto případě ráda použiju slova z jedné písničky: Království za příběh… a klidně bych přidala i nějakou tu princeznu :-)

Díky, pohádko!

DVD:

Kniha:

 

Komentáře
  • Rubriky
  • Nejnovější příspěvky
  • Jak šlohnout čas ze svého vlastního života

    eBook ZDARMA ke stažení

  • Informace o novém článku do emailu
  • Archiv
  • Audioknihy
    250x250-1.jpg
  • Potkáme se na Facebooku