Každý dobrý skutek je po zásluze…

… odměněn. Čekali jste snad jiné dokončení věty? Doufám, že ne, neboť jste na „pozitivním blogu“, že. :)

Tak a proč to píšu. Ráda bych se s vámi podělila o krátký příběh z mé právě proběhnuté dovolené…

Jsem patriot a navíc jsem necestovací typ, takže rodinná dovolená i tentokrát připadla na naši krásnou Českou republiku. Tentokrát zvítězily Moravskoslezské Beskydy, které mimochodem miluju. Možná i proto, že jsem 13 let svého dospělého života žila v Ostravě a do Beskyd jsem tak měla nejblíže.

Dovča probíhala skvěle, děti byly úžasné a šmatlaly po kopcích, jak jenom bylo v jejich silách (dcerka 6 let a syn 2 roky), manžel skvěle výletově a rodinně naladěný, co víc si přát. Co mě ale dost mrzelo, bylo to, co jsem kolem sebe neustále slyšela. Byly to stížnosti, nadávky a nářky lidí – zaměstnanců na své nadřízené, šéfy, majitelé či ředitelé firem či institucí. Měla jsem dojem, že všichni šéfové jsou vydřiduši a otrokáři. Nejsem Bůh ani soudce, takže se nebudu stavět na žádnou stranu. Pro tento příběh to ani není podstatné.

A teď ke slíbenému dobrému skutku, který byl po zásluze… :)

Uprostřed našeho dovolenkového týdne jsme v podvečer seděli na pivku v blízkosti splavu, děti si hrály s místními dětmi na hřišťátku, my jsme si s manželem povídali a relaxovali jsme po absolvované túře. U vedlejšího stolu seděly dvě mladé dámy, tak kolem 25-30ti let. Jedna z nich vyprávěla své kamarádce o svoji aktuální pracovní zkušenosti. Ve zkratce šlo o toto: žena získala vysněnou práci ve firmě a byla ve zkušební lhůtě. Jenže se jí povedlo to, že během zkušebky otěhotněla a její nadřízená na to přišla. No a samozřejmě ženě pracovní smlouvu neprodloužila, a tak její pracovní poměr byl ve zkušební době ukončen. Nestěžovala si, nenadávala nebo tak něco, vlastně to jen vyprávěla. Dokonce na obranu své nadřízené řekla, že se jí vlastně nediví, že to tak udělala, že je to v podstatě pochopitelné. Jen, že jí to mrzí, že práce ji moc bavila a že má v hlavě docela divočinu, protože teď díky těhotenství práci určitě nenajde a celkově se jí najednou změnil svět. Byla z těhotenství evidentně nadšená, jen ze všeho byla taková nějaká mimo. Dále se kamarádce svěřila, že by ale hrozně ráda něco dělala, že se jí nechce jen tak poflakovat. Že ji hrozně láká nějaké třeba jen malé podnikání, prostě NĚCO. Že ale vůbec netuší, kde začít, co je vůbec možné, na koho se třeba obrátit o informace a tak dále.

Mezitím jsme se my už začali pomalu balit zpět do hotelu, abychom stihli ještě večerní bazén a pak s našimi miláčky na kutě. Jak jsme se zvedli, nedalo mi to a zastavila jsem se u stolu, kde si povídaly zmiňované ženy. Vytáhla jsem svoji vizitku, podala ho té nastávající mamince se slovy, že se omlouvám, ale že nešlo přeslechnout jejich rozhovor a že bych jí možná uměla pomoci. Řekla jsem jí, že pokud bude mít chuť, tak ať se mi ozve na mail či telefon, že jí něco pošlu.

Ještě ten den později večer jsem v mailové poště objevila vzkaz od této mladé paní Pavlíny. Obratem jsem jí poslala ZDARMA odkaz na stažení eKnihy Hledá se… ŽIVOT, jíž jsem autorkou. Připsala jsem jí pár vět a přání pohodového těhotenství.

Druhý den jsme opět výletovali a kolem 10. hodiny dopoledne mi pípnul mobil, že mi přišel mail. Byl od Pavlíny. Přečetla jsem si jej večer po návratu z výletu. Musím přiznat, že jsem dojetím zamáčkla slzu. Dovolím si část mailíku tady citovat:

„Milá Péťo, mám toho tolik na srdci, že mi myšlenky úplně přeskakují. Začnu tedy postupně, ať to dává nějaký smysl. :) Víte, když jste přišla k našemu stolu a podala mi Vaši vizitku, tak jsem byla překvapená a vůbec jsem nevěděla, co si myslet. Chvíli po tom, co jste s rodinou odešla, jsem se s kamarádkou rozloučila a spěchal jsem domů. Přiznávám, že jsem byla hrozně zvědavá a hned jsem sedla k netu a našla si Vaše webovky. Celé jsem je pročetla včetně článků a byla jsem tak skvěle naladěná, že jsem Vám rychle napsala mail. A kolem 21. hodiny mi přišel Váš krásný, povzbudivý email a také odkaz ke stažení Vaší knihy, kterou jsem si ihned stáhla. Zkrátím to a řeknu jen: Zhltla jsem ji ještě tu noc a bylo to to nejlepší, co mě potkalo! Děkuji, Petro! Tolik pozitivní energie a naděje na 100 stránkách jsem ještě nezažila. Navíc – moje téma, jelikož mě díky těhotenství a výpovědi v práci čeká období, kdy všechny ty věci kolem podnikání z gauče můžu nastudovat, rozmyslet si a pustit se do toho. Vůbec jsem netušila, co všechno je možné! Pojem “affiliate“ byl pro mě absolutní novinkou a přitom skýtá tak ohromný potenciál! Mohla bych takto ještě dlouho pokračovat, ale nebudu Vás okrádat o čas, protože to, jak jste psala, že čas je nejcennější aktivum, je něco jako svatá pravda. Na webu jsem si stáhla seznam knih, které doporučujete, a jdu na to. Ráda bych ještě…“                     

V následující hodině po přečtení emailu od Pavlíny mi pípnul mobil hned 5x. To mi můj robot instalovaný na mých webových stránkách oznamoval, že došlo k 5 novým objednávkám mé eKnihy Hledá se… ŽIVOT!

Vidíte tu paralelu také? Je to přesné: Přej a bude ti přáno. Dej a bude ti dáno.

ANO, miluju zákon přitažlivosti. Zákon, který je stejně tak jasný a skutečný jako třeba zákon gravitace.

Paní Pavlíně z Beskyd děkuji, že mi tak hezky vstoupila do života a zase jej o něco více rozsvítila a zákon přitažlivosti tak opět potvrdila. :)

Přej a bude ti přáno. Dej a bude ti dáno.

Z tohoto dobrého skutku mám vskutku dobrý pocit a tak můžu s radostí říct, že byl opravdu po zásluze… ODMĚNĚN. :)

Pokud chcete vždy vědět jako první o novém článku na mém blogu, pak se přihlaste k odběru informací v TOMTO FORMULÁŘI.

Komentáře
  1. Lenka Pukančíková napsal:

    Velmi zajímavý příběh, díky za inspiraci! :)

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

  • Rubriky
  • Nejnovější příspěvky
  • Jak šlohnout čas ze svého vlastního života

    eBook ZDARMA ke stažení

  • Informace o novém článku do emailu
  • Archiv
  • Audioknihy
    250x250-1.jpg
  • Potkáme se na Facebooku